Domovská stránkaCentrum kariéry Vznik pracovního poměru Pracovní smlouva a její obsah
 
›  Volba

Pracovní smlouva a její obsah

Pracovní smlouva a její obsah

Nejčastějším způsobem založení pracovního poměru je jeho založení pracovní smlouvou. Pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon, který musí splňovat určité formální a obsahové náležitosti. Především je stanovena písemná forma, přičemž dodržení písemné formy ZP ukládá zaměstnavateli. Pouze v případech, kdy jde o sjednání pracovního poměru na dobu kratší než jeden měsíc, není zaměstnavatel povinen uzavřít pracovní smlouvu písemně, i v těchto případech je však povinen tak učinit, jestliže o to zaměstnanec požádá, nebo jde-li o zaměstnance, který byl rozhodnutím soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo jehož způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena. Aby byla pracovní smlouva uzavřena písemně, musí být vyhotovena a podepsána nejpozději v den, který je sjednán jako den nástupu do práce. Případné pozdější písemné vyhotovení pracovní smlouvy není již písemnou pracovní smlouvou zakládající pracovní poměr, ale pouze písemným potvrzením o obsahu pracovní smlouvy jinak sjednané (ústně, popřípadě konkludentním jednáním). Pro případ nedodržení povinnosti písemné formy pracovní smlouvy zákoník práce nestanoví sankci její neplatnosti, takže platná je i pracovní smlouva uzavřená ústně, popř. konkludentním jednáním (mlčky). Zaměstnavatel však nedodržením této povinnosti porušuje pracovněprávní předpis, za což může být úřadem práce postižen uložením pokuty.

V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout tzv. podstatné náležitosti, kterými jsou:
  • druh práce, na který je zaměstnanec přijímán (funkce, činnost) - přesné vymezení druhu práce je důležité zejména z hlediska plnění základních povinností vyplývajících z pracovního poměru pro oba účastníky (§ 35 odst. 1 ZP), a v tomto smyslu souvisí s případnými změnami sjednaných pracovních podmínek, pokud jde o převedení na jinou práci (kapitola V.1). Přesné vymezení druhu práce je také důležité z hlediska odměňování práce, neboť zaměstnanec je zařazován do příslušné platové třídy na základě v pracovní smlouvě sjednaném druhu práce a v jeho rámci na něm požadovaných nejnáročnějších prací (a plnění kvalifikačních předpokladů, popřípadě kvalifikačních požadavků, pokud zaměstnavatel stanovil kvalifikační požadavky vnitřním platovým předpisem).

  • místo výkonu práce (obec a organizační jednotka nebo jinak určené místo), jehož vymezení je důležité rovněž z hlediska případných změn sjednaných pracovních podmínek, pokud jde o přeložení zaměstnance nebo jeho vyslání na pracovní cestu.

  • den nástupu do práce (nejčastěji je používáno označení konkrétním kalendářním dnem, může však být uvedený i jakýmkoliv jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, o který den jde).Tímto dnem vzniká pracovní poměr; jestliže však zaměstnanec ve sjednaný den do práce nenastoupí, aniž by mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.


  • Pokud by uvedené skutečnosti nebyly dohodnuty, není pracovní smlouva platně uzavřena. Kdyby však zaměstnanec počal pro zaměstnavatele s jeho vědomím pracovat, přestože nebyla výslovně dojednána některá z tzv. podstatných náležitostí pracovní smlouvy, považuje se pracovní smlouva za uzavřenou tzv. konkludentním jednáním (mlčky), kdy lze považovat za sjednaný druh práce ten druh práce, který zaměstnanec bez námitek začal pro zaměstnavatele s jeho vědomím vykonávat, za sjednané místo výkonu práce to místo, v němž začal pracovat, a za sjednaný den nástupu do práce lze považovat den, kdy zaměstnanec začal takovou práci skutečně vykonávat. Ke vzniku pracovního poměru může dojít i vytvořením faktického stavu, když zaměstnanec začne vykonávat práce, což zaměstnavatel tím, že mu začne dávat dispozice k jejich výkonu, připouští.

    Vedle tzv. podstatných náležitostí pracovní smlouvy, které musí být sjednány, aby mohl platně vzniknout pracovní poměr, lze v pracovní smlouvě dohodnout i další podmínky, na kterých mají účastníci zájem. Lze sjednat např. pracovní poměr na dobu určitou, zkušební dobu, vysílání na pracovní cesty, kratší nebo jinak upravenou pracovní dobu, výkon práce ve směnách apod. Při sjednávání obsahu pracovní smlouvy je však třeba brát v úvahu, že pokud by pracovní smlouva obsahovala ujednání, která by svým obsahem odporovala právním předpisům, byla by pracovní smlouva v této části neplatná. K tomu viz zejména § 242 ZP o neplatnosti právních úkonů. Neplatné by bylo např. ujednání, kterým by se zaměstnanec předem vzdával některých svých práv, jako je např. právo na dovolenou, na pracovní volno a náhradu platu za dobu překážek v práci, na plat za práci přesčas a na jiné nároky zaměstnance stanovené pracovněprávními předpisy, pokud tyto předpisy takovou dohodu výslovně nepřipouštějí.



    Zdroj: MPSV.cz